Poradna a terapie pro majitele psů
NETRESTEJME ZVÍŘE ZA TO, CO JSME JEJ PŘEDTÍM NENAUČILI, NEBO ZA TO, CO JSME JEJ NAUČILI A NYNÍ NÁM TO VADÍ.
Cílem mé poradny je pomoci Vám majitelům. Pokud Vám pes nerozumí a neví, co po něm chcete, nedokáže to ani splnit. Komunikace mezi psem a majitelem je velmi jednoduchá a snadná a může se jí naučit každý. Přesto má svá pravidla, která je třeba pochopit a používat. Pes je Váš blízký přítel, ale přesto zůstává stále psem a nechápe lidské vyjadřování.
Stanu se prostředníkem mezi Vámi a Vaším psem a společně nalezneme ta pravá slova, kterými si porozumíte navzájem. Všichni psi chtějí vyhovět svým lidem a lidé vyhovět svým psům a my k tomu najdeme správnou cestu.
Jsem poradce pro Vás, majitele psů.
Nabízím tyto služby:
- Pomoc při výběru psa (plemeno, chovatelská stanice, útulek…)
- Příprava domova pro nového člena
- Jak se starat o psa (úprava srsti, kosmetika, strava)
- Co dělat, když se pejsek necítí dobře
- Návod, jak odstranit nežádoucí chování, zlozvyky
- Socializace
Výše uvedené služby poskytuji výhradně v prostředí psa, i budoucího. Telefonicky poradnu neprovozuji, musím pejska vidět.
Doba první konzultace je cca hodinu a půl.
V případě zájmu volejte na:
Jana KOPPOVÁ - mob.: 775 938 594
Jana Koppová (nar. 1981)
Začátky mého zájmu o psy si přesně pamatuji. Dědeček z Prahy měl svazarmovského, vojenského německého ovčáka Brixe. Docházel na cvičák a já se poprvé seznámila s klasickým výcvikem. Bylo mi osm let. O několik let později jsem uprosila rodiče a do života se mi nesmazatelně vepsala trpasličí bílá pudlice jménem Jolie. V té době jsem, po neúspěšném použití výcvikových metod z klasického cvičáku, začala vnímat rozdíly mezi jednotlivými přístupy k plemenům a hlavně životu psa v domácnosti s rodinou. Poměrně finančně náročná péče o srst bílého pudla mě donutila naučit se ho stříhat. S živou reklamou netrvalo dlouho a lidé si mé služby žádali. Začala jsem docházet do domácností a upravovat mazlíčky v jejich prostředí. Často se stávalo, že pejsci nedrželi, kousali, bránili se a já jsem nacházela intuitivně cestu bez použití násilí, jak upravit jejich srst, aby se svým páníčkům líbili. V té době nebyla literatura o metodách výcviku jinou cestou a nezbylo, než mluvit s lidmi o přístupu k pejskovi
a získávat zkušenosti praxí.
Po studiích jsem se vdala a do manželství si přivedla ještě žijící pudlici a k ní si v útulku vyhlédla kříženku pudla
a knírače jménem Madeline. Velmi chytrý a učenlivý pejsek, který se dal stříhat na různé způsoby. Nebyla
z dobrých podmínek a výchova spočívala hlavně v nacházení kompromisů. Při jednom venčení jsem byla oslovena s nabídkou, jestli bych nechtěla pomoci při výcviku psa pro nevidomé. Tak se ke mně dostal borderák Brenwick. Pes po základním slepeckém výcviku. Mým úkolem bylo doučit ho některým povelům a udržovat vycvičenost, než se přiřadí k slepému páníkovi. Pudlici Jolince jsem po těžké srdeční nemoci usnadnila odchod do psího nebe a Madelinka ji zanedlouho následovala. Osudným se jí stalo auto a stoprocentní přivolání. Paní naznačovala zastavení na přechodu, ale pokračovala dál v jízdě. Přes veškerou péči a hospitalizaci v Brněnské nemocnici jsem, po velmi náročném půlroce, ukončila naše trápení a nechala jí odejít za duhový most. Borderák Brenwick mezitím našel svou slepou paničku a odešel do služby. Řádně vychován a vycvičen. Bez psů mi bylo smutno. Oslovila jsem chovatelskou stanici border collií a pořídila si štěně Dixie Happy Tennant, ale pro všechny je to Snella. S ní jsem navštívila mnoho cvičáků. Nikde neměli ten správný systém výcviku bez drilu a násilí. Nakonec jsem usoudila, že je třeba někam patřit a stala se členem ZKO Chlumec. Po čase jsem svým přístupem přesvědčila vedení ZKO, že mohu vést kurzy výcviku. Následovala funkce výcvikáře, ale ne klasického. V té době jsem se rozhodla, že na jednu borderku mám moc aktivit a pořídila si křížence kolie Brenwicka z útulku. Velmi zanedbaný, agresivní, nepřizpůsobivý jedinec, který byl v té době v pubertě. Podařilo se mi s ním složit několik zkoušek a začlenit ho do mého rodinného a společenského života. V té době si tchán koupil boxera Adama
a nezvládl výchovu. Adam u nás žil často i celou zimu, abych ho naučila správným mravům. Dominantní samec, rváč, ale milý společník do rodiny.
Vedení ZKO se rozpadlo a cvičák jako takový také. Zbývající členové mě zvolili předsedou a cvičák začal opět fungovat. Prioritou bylo upřít pozornost na plemena, která nejsou pro výcvik až tak běžná. Během vedení kurzů poslušnosti jsem zjistila, že mnohdy samotný výcvik nestačí a je zapotřebí pomoci lidem jako takovým, aby nahlédli do psího světa. Hodiny na cvičáku nebyly dostačující, a proto jsem začala své služby nabízet i mimo, tedy v soukromí. K této práci mi nemalou měrou pomohlo i studium pedagogiky a psychologie na vysokých školách
s mnohaletou praxí v oboru učitelství. Chápala jsem rodiny s dětmi a příbuznými, kteří neradi dodržují pravidla
u svých lidských mláďat natož u pejsků. Této pomoci lidem s pejsky se věnuji již přes léta.
Nyní se má rodina skládá ze tří dětí mužského pohlaví, Borderky Wigand (Orient Ornament Tennant, borderáka Almiona (Zack Keeper Bohemia Alké), křížence Yoricka ze slovenského útulku v Brezno (žijícího u mých rodičů)
a různých malých zvířatek, která nám dělají společnost ( křečci, suchozemská želva a pagekoni řasnatí).